Minulý týden jsem měl to štěstí, že jsem se mohl zúčastnit exercicií v La Salette. Úchvatné místo, které vede, jak by řekl nevěřící k sebereflexi.
Pro nás jest to pokora a pokání. Měl jsem vzácnou příležitost hrát v bazilice při liturgii na varhany... Stejně úchvatné jako ta příroda kolem. Jazyková bariéra mi neumožnila zjistit nějaké podrobnosti, které by nás varhaníky mohly zajímat. Musel jsem se řídit jen očima a ušima. Varhany pocházejí asi z přelomu 19. a 20. století, od zřejmě francouzského mistra J. C. Boyse. Skříň pseudogotická, ale tento sloh dnes již nepatří mezi ostrakizované. Čyřmanuálový nástroj, s ušlechtile intonovanými rejstříky ve všech hlasových akupinách od nebeské jemnosti až po skvělé pléno, ne agresivní ,ale i tak nesmírně mocné a velebné.
Pochybuji, že se naši varhanářští mistři rozhlíží po světě, aby něco "opajcli". U takových varhan mohl vyzrát Franck, Guimant, Dupré a celá ta plejáda francouzských varhaníků - komponistů. Češi však dokáží milovat i své skromné nástroje, že to ani nevarhaníci nemohou pochopit. Přeji vám lásku k nástroji, který máte pod rukama. Dobrý muzikant (a to Češi jsou) zahraje i na klacek.

Milí kolegové, ať se vám daří! Jiří Strejc, 29. 4. 2008