Na sv. Václava jsem se jako ministrant zúčastnil mše svaté celebrované biskupem v jedné malé dědině. Zpíval při ní poloprofesionální světský sboreček nějakou mši s latinským textem (ordinarium). Liturgie dostala opravdu na frak:
Kyrie bylo zazpíváno během Příchodu. A dál: Břízovo Sláva na výsostech Bohu bylo zazpíváno s lidem a varhanami a na svém místě. Před evangeliem: Gloria (z té latinské mše), ale jen část. K obětování Sanctus. Břízovo Svatý a Beránku na svém místě. K přijímání Benedictus, na závěr Agnus Dei a až potom Svatý Václave.
Co tomu říkáte? Stalo se vám něco podobného?

No tak to je docela solidní "bordel"! Promiňte mi ten výraz. Naštěstí jsem nic podobného nezažil, ale četl jsem o něčem podobném ve Varhaníku. Tuším, že tenkrát někdo kritizoval televizní přenosy ze mší.

Není se čemu divit,když naši biskupové neovládají latinu. Pak se samozřejmě v liturgii nevyznají.

Spíš si dovedu představit situaci, kdy musí biskup řešit dilema: když bude sbor zpívat, bude to liturgický "guláš" (Guláš mám radši, pokud by to mělo být po liturgické stránce správně, nesměl by sbor zpívat. Jakou možnost byste zvolili vy?
Vsadím se, že účinkování onoho sboru domlouval někdo jiný, než onen biskup. Od toho má - nebo by měl mít - ceremonáře. Neznám onu konkrétní situaci, ale pokud mám zkušenost, tak se biskup spoléhá na to, že vše zařídil ceremonář či sekretář a věci tohoto druhu předem neřeší. Možná byl v duchu rozčarovaný stejně jako my.
Jinak jsem také kdysi dělal guláš v liturgii: místo Beránku Boží začal hrát Svatý, svatý - už to ten den byla 5. mše, nebo jsem zapomněl zahrát první repetici v 512. A taky jsem řešil podobnou situaci, kdy musíte ze zcela nevhodného programu, který má sbor připravený, vybrat věci, které se k liturgii hodí alespoň při troše fantasie. Ještě ža tam nikdo z Vás nebyl

Martin Kubát napsal:
Jinak jsem také kdysi dělal guláš v liturgii: místo Beránku Boží začal hrát Svatý, svatý - už to ten den byla 5. mše, nebo jsem zapomněl zahrát první repetici v 512.
To jsi na tom ještě dobře, já při druhé mši (jsou hned za sebou) dost často nevím, kam jsme dozpívali v písni a která sloka má být teď. Naštěstí se lidé většinou chytnou sami.

Nevím jak to chodí jinde, ale v tomto případě to bylo (a bývá) tak, že pan biskup (je to pomocný biskup, ceremonáře nemá) byl pozván na mši svatou, přijel, čekal, že se přijde varhaník domluvit, ale nepřišel, a tak jsme v daný čas začali. Podle mě by se o toto měl postarat místní farář, který byl také přítomen. Jenže ten, jak jsme viděli, se moc nestaral ani o ministranty.
Samozřejmě byl otec biskup také rozčarován a také to dal - s velikou laskavostí jemu vlastní - panu faráři najevo.

Vzpomínám na jednu slavnostní mši sv., kdy mužský sbor na vstup zpíval "Zpívej Pánu žalmy ..." (dílo, ani autora neznám, - bude to však něco prvorepublikového), a samotný žalm na svém místě recitoval kostelník od ambonu... Patrně kůr byl pro mnohé zpěváky spíše místem k uplatnění své ješitnosti než pro chválu Boha zpěvem. (Mše dále pokračovala s podobnými "vložkami". Na závěr Mnogaja ljeta.) Brr.