Můžete někdo říct nějaký osvědčený způsob, jak naučit lid novou píseň? Všude se radí přede mší nebo po mši, ale v praxi si to nějak nedovedu představit. Máte s tím někdo nějaké zkušenosti?

Dlouhé roky jsem nevěděl, co s tímto problémem. Ve farnosti, kam jezdím sloužit, se občas nacvičovalo při návštěvě místního rodáka způsobem učitelským - od ambó s notami i dirigováním. Několikrát jsem to také tak zkusil, ale chyběly mi varhany, aby si lidé zvykli při nácviku i na ně.

Před nějakým časem jsem četl půvabnou knížku Na krásné samotě od Františka B. Vaňka z nádherného prostředí Křemešníku, ve které jsem objevil velmi prostý a jednoduchý "návod", jak učit lidi novým písním. Tehdy byla jiná doba, takže jsem upravil trošku po svém s ohledem na lid a přispívám svým receptem:

Pozdravit lid křesťanským pozdravem z kůru a uvést, že bude nová píseň,předehrát tichým (!nikoli nejtišším!) rejstříkem celou sloku písně, poté zopakovat s vlastním zpěvem a potřetí vyzvat lid ke zpěvu.

Mohu říci, že jsem měl obavy, zda farníci tento způsob přijmou a mohu vám říct, že nejen přijali, ale nádherně jsem je takto naučil pro ně poměrně nesnadné písně, jako jsou 312, 519 a 525. Ovšem poukazuji na důležitou složku varhanické služby - mít lidi rád, ať jsou jací jsou a také vyjít vstříc. Tzn. hraji po domluvě s knězem, který vyučuje liturgický zpěv v kněžském semináři, i některé starší písně, i když mám svoji představu o rytmičnosti hudby, není problém u něčeho "uhnout" podle zvyku, zvláště když vidím, že tento rytmus píseň nijak neznehodnocuje. (To se spíš stane, že když hraju závěr a lid "natahuje", tak to klidně po první až druhé sloce zabalím - je to účinné - příště zpívají lépe .) Snažím se tedy s lidmi v liturgii "žít".

Od loňska řeším, jak naučit lid píseň 514, která má různé nápěvy a tady by se mi moc hodila nějaká rada, když jsem bez sboru, který by při mši táhnul. Máte na toto někdo nějaký recept?

Děkuji za zajímavý návod, tento způsob jsem ještě neslyšel. A to nacvičuješ přede mší nebo po ní?

Pokud dávám nové číslo, tak řeknu předříkávačce růžence - ona je v tomto velmi tolerantní - ta skončí o desátek dříve a není problém se naučit 1 sloku třeba 5 minut přede mší svatou. Je to ovšem asi dáno také počtem lidí v kostele či velikostí kostela - méně lidí se naučí rychleji.

Děláme to přesně tak, jen s tím zkrácením růžence bych asi neuspěl.
Já musím říct kostelníkovi, aby otevřel kostel o 5 minut dřív, a jelikož lid růžencový již před branou kostela vyčkává a po otevření a usazení ihned začne, nějaký čas se tím někdy dá získat.
Novou písničku zpíváme ještě příští týden a pak za 3 týdny od 1. nácviku. Napotřetí už ji lid umí celkem dobře.

Jan Staněk napsal:
Novou písničku zpíváme ještě příští týden a pak za 3 týdny od 1. nácviku. Napotřetí už ji lid umí celkem dobře.

Ano, toto jsem ovšem nepsal, protože považuji za samozřejmé, že se píseň musí ze začátku opakovat. Předávané zkušenosti varhaníků hovoří o opakování písně po tři za sebou jdoucí neděle (jestli to ještě najdu, kde jsem to četl, tak uvedu i zdroj).

S tím růžencem ti to nezávidím, ale u mne je situace taková, že předříkává býv. pí varhanice, která hrávala tzv. vesnický dvojhlas (někdy i trojhlas) na varhany, ale má pro varhany uznání, protože její otec hrával a sama mi několikrát toto řešení navrhnula.

Možná by stálo zato zvážit, jestli by kostelník nemohl otevírat pravidelně o 5-10 minut dříve, ovšem nevím, zda by to několikaminutové a tolik doporučované ticho lid růžencový snesl (čímž nejsem nijak proti modlitbě růžence, neb se ho modlíváme s rodinkou doma).

Příspěvek editován: tomasn, v: 21/10/2007 10:12

Ahoj,u nás to děláme tak,že se domluvíme s kolegyní,jakou píseň budeme dělat a já hraji a ona od ambony cvičí s lidima.Děláme to tak,že cca 5 minut přede mší začneme,nejdřív to celé zahraji a ona zazpívá a potom po částech s lidima.Je to jednouduchý,většinou se lidi bez problémů chytají..

Bohdan napsal:
Ahoj,u nás to děláme tak,že se domluvíme s kolegyní,jakou píseň budeme dělat a já hraji a ona od ambony cvičí s lidima.Děláme to tak,že cca 5 minut přede mší začneme,nejdřív to celé zahraji a ona zazpívá a potom po částech s lidima.Je to jednouduchý,většinou se lidi bez problémů chytají..

Krásná idylka... nenašel by se někdo z blízkého okolí, kdo by mi na kůru i takto pravidelně pomáhal?

Příspěvek editován: tomasn, v: 06/11/2007 18:43

Ahoj!Nácvik nových písní s lidma je lepší se s nima domluvit a sejít se buď o něco dříve přede mší sv.a nebo je upozornit po mši sv.Jiří

Jiří Sepety napsal:
Ahoj!Nácvik nových písní s lidma je lepší se s nima domluvit a sejít se buď o něco dříve přede mší sv.a nebo je upozornit po mši sv.Jiří

Této situaci bych řekl - ideální farnost. Teoreticky by to takto mělo fungovat všude, protože i Boží lid by měl mít zájem na vylepšování a zdokonalování zpívané modlitby. Já jsem vážně rád, že lidé zájem mají, musím říct, že jsem zažil i situaci, kdy jsem prostě ujel při Gloria v rozsahu asi 4 taktů úplně jinam a nebylo to poznat, protože spousta lidí zpívalo podle varhan, takže mne před zástupcem z biskupství "podrželi", ale nácvik nových písní opravdu jen 5 - 10 minut přede mší.

Píšete, pane kolego, "upozornit po mši" - pokud píšete podle Vaší zkušenosti s farností, tak mohu jen a jen gratulovat ke knězi - muzikantovi.

Příspěvek editován: tomasn, v: 18/11/2007 21:33

Ahoj. Chtěl bych se zeptat, zda je někde přesně předepsáno, jestli se smí nebo nesmí před mší svatou hrát? S tím také souvisí i zmíněný nácvik nových písní. Díky za odpověď. Moc by mi to pomohlo.

Nácviku písně s lidem přede mší sv. nic nebrání, je však vhodné krátce (5 - 10 min.)před začátkem mše sv. zachovat posvátné ticho pro tiché rozjímání a vnitřní přípravu na nastávající slavnost Nejsvětější Oběti. (tichá rozjímavá hra na varhany toto ticho neruší, nýbrž umocňuje!)

Tak mne se osvedcil bud model "z Kremesniku" a nebo predstoupit, zpivat nahlas a dirigovat jim u toho - a jeste treba prochazet mezi lavicemi. Ke vsemu je ale potreba to delat s urcitou vervou, ale to uz asi vsichni vime .

Příliš teatrální chování (nejen při nácviku nové písně) nepřispívá povznesení zbožnosti shromážděného lidu k bohoslužbě (srovnejme s chováním různých dealerů při svých marketingových akcích - nechceme být jako oni, že ne?). Sám zvažuji, že posbírám České kancionály a rozdám v lavicích ve svém působišti - písně tu jsou jsou ještě katolicky pravověrné (např. píseň Přísný soudce tu ještě není degradována na pouhou modlitbu za úrodu), imprimatura je stále platná a babičky z nich budou rády zpívat (vždyť s nimi vyrostly). Mládeže v mém působišti mnoho není, ale ti co tu jsou, nejsou ještě tak potrhlí jako jinde a přijímají co je vžité.