O tom, že Německo je rájem pro varhaníky určitě nikoho přesvědčovat nemusím. Ale přece jen, to co jsem viděl a slyšel na Musikhochschule ve Stuttgartu, předčilo všechna má očekávání.
O tomto městě jsem věděl pouze to, že se v něm vyrábějí slavné mercedesy. Už z dálky je vidět stále se otáčející znak automobilky umístěný na věži administrativní budovy.
Údajně vyjede z brány mohutného továrního komplexu každou minutu jeden. Nemohu to však potvrdit, neboť jsem u toho nebyl. Do města jsme přijeli před osmou hodinou večer a ve 20 hod. už nás čekali ve vrátnici školy. Díky elektronické navigaci jsme to stihli jen s několikaminutovým zpožděním.
Po krátkém přivítání ve vstupní hale jsme přistoupili k světelné informační obrazovce, abychom zjistili, které z jedenácti varhan v budově jsou momentálně volné. Tak jsem se dozvěděl, že i když má varhanní oddělení k dispozici oněch jedenáct nástrojů, je to pro šedesát studentů přece jen málo a tak mohou od večerních hodin cvičit neomezeně až do rána. To samé platilo i pro klavíristy, kteří měli v podzemí k dispozici 40 klimatizovaných místností s prvotřídními křídly světových značek. Každá cvičebna má metr silné zdi s dvojitými 15 cm silnými dveřmi. Také varhanní sály a cvičebny jsou téměř všechny pod zemí.
Náš průvodce nás nejprve zavedl k replice barokního positivu. Byl podařený, ale mne nejvíc zaujal hamerklavír z konce 18 stol., který tam stál vedle pozitivu a hned vedle něj stojící čembalo álla Ludvík XIV. Všechno samozřejmě perfektní kopie. Druhý nástroj byl třicetirejstříkový třímanuál zabírající dvě třetiny místnosti. Byl intonačně upraven a za prospektem oddělen od varhaníka přepážkou. Další nástroje už byly všechny stavěny speciálně do konkrétních učeben, z nichž některé sice měli velmi vysoký strop, ale i tak jsem obdivoval úžasné intonační umění jejich tvůrců. Nejenže pléna jednotlivých varhan byla všechna kultivovaná, ale navíc všechny firmy splnily to, co se od nich žádalo: Totiž postavit varhany různých stylových epoch. Tak jsme si zahráli na skvělého „Silbermanna“, kterému k dokonalosti chyběla už jen chrámová prostora, stejně tak jako romantickým „régrovkám“ ve vedlejší místnosti. Naprosto úžasné byly varhany od J. Ahrenda ve třídě prof. Haase. Pan prof. má ve své třídě varhany hned troje. Kromě již uvedených špičkových Ahrendových varhan, tam má ještě kopii francouzských třímanuálových barokních varhan od Kerna s perfektními jazyky a originální italské varhany z druhé pol. 18 stol. s úžasnými „buccinami“ (úzké regály). Při odchodu ze třídy si ještě nezapomeňte zahrát na klavichord.
Po dobré horké čokoládě, kterou jsme se osvěžili v kterémsi patře školy, jsme sjeli mohutným výtahem do podzemí, kde nás čekalo vyvrcholení páteční noci: koncertní sál pro 900 posluchačů s 80rejstříkovým čtyřmanuálem od RIEGERA a velkým křídlem od Steinweye. Grandiózní! Mohutné dvaatřicítky v pedálu vibrovaly našimi těly i pódiem a kanonáda španělských trumpet podporovaná baterií jazyků v récitu spolu s širokým spektrem labiálů rozněcovaly smysly k nadpozemským zážitkům. Tu najednou v té nádherné vřavě přidá se ještě klavír k tobě. To přítel Michal Novenko usedl za Steinweye a mistrovsky navázal na mou improvizaci. Ztišil jsem varhany a zakrátko girlandy arpédž klavíru spolu se septimovými a nonovými rejstříky varhan stříbřily prostor sálu. A opět misteriózní akordy klavíru se rytmicky střídají s akordy varhan v narůstajícím crescendu, aby se spojily v jeden nádherný chór. Tu v samém závěru velkého fortissima zazní na varhanách jediné velké G v pedálu, na kterém pohotový Michal vystaví nádhernou kadenci a pak už vše končí v společném závěrečném c moll.
Komentáře (4) 
|
|
|
